Je to asi půl roku, co jsem četla rozhovor s Tomášem Karpíškem, majitelem veleúspěšné sítě restaurací Ambiente v ČR. Byl o Hospodě, restauraci v New Yorku, která měla být takovým oknem pro cizince do české gastronomie. Byl o tom, proč už Hospoda neexistuje a proč byla předurčena k neúspěchu. Dnes ale nebudu psát o Hospodě, ani o tom, proč už v Českém Domě (Bohemian National Hall) na Upper East side nefunguje. Chci vám popsat českého ducha, kterého si v bývalé Hospodě zachovali, a to doslova.

Restaurace Bohemian Spirit se na 73rd Street otevřela loni v dubnu pod novým majitelem. Z fotek na internetu na nás mrkají vypečené kachničky se zelím a ze zdí Forman s Havlem. “Jdeme tam na pravou českou štědrovečerní večeři” má Maxim nápad. V LA typicky česká jídla moc často nevařím a příležitost vychutnat si českou klasiku od profi kuchaře tam taky není. Rozhodně jdeme, těším se.img_7213

Rezervace je na osmou, bereme to procházkou kolem Central Parku a já přemýšlím, jestli se hodí jíst na Vánoce místo kapra třeba kachnu se zelím. Nebo gulášek s pěti. Hodí. Sbíhají se mi sliny. Sympatická hosteska nás usazuje u jednoho z asi deseti stolů v poloprázdné restauraci a rozdává jídelní lístky. No, spíš knihy bych tomu říkala. Znáte takové ty velké kožené desky s fóliemi z motorestů? Tak přesně to mám na mysli. No ale co, mají super výběr – tříchodové vánoční menu nebo třeba smažák, kachničku, svíčkovou , guláš, telecí řízek… tady si vyberu!

Občas zaslechnu češtinu. Minimálně u dvou stolů a u obsluhy taky. Sedíme asi 15 minut na suchánka než dorazí náš číšník. Není to Čech ani Američan, i když kdo ví. “Czech or English” ptá se Maxim, můj manžel. “Hmmmmm… …hmmm… …hmmm…” o 10 sekund později “English”. Ok. Pracovně mu říkáme Polák. Objednáváme si pivo a vybíráme večeři z velké kožené knihy dobrot. “To nemůžete”, reaguje Polák na telecí řízek. “To nemáme”.

“Tak ten guláš bych si dala”, zkouším jinou variantu.

“To nejde, nemáme”

Ségra by si dala kulajdu. “To taky nejde”.

“Aha a nebude lepší, když nám řeknete, co máte?”, sípu hladově.

“No jenom to Vánoční menu”, mumlá Polák a ukazuje na první stránku kožené knihy.

Jasně, proč tisknout vánoční menu jako jeden list a prezentovat ho zákazníkům jednoduše, když ho můžu narvat do knihy plné dalších položek, které ten večer nevaříme.

vánoční menu

vánoční menu

Vybíráme znova, tentokrát každý tříchodové vánoční menu. K vedlejšímu stolu zasedají čtyři Češi (tuším, že Ostraváci) a zažívají prakticky stejný scénář jako my. O 45 minut a jedno velké pivo později nás už opouští hlad. Polák přichází se sklopenýma ušima:

“Já se omlouvám, ztratil jsem vaší objednávku, musíte si objednat znovu”

“Tak to doufám, že máš nějakou dobrou story, když si dokázal ztratit na dvaceti metrech čtverečních lístek a vzpomenout si na to za třičtvrtě hodiny”, nestačí se divit Maxim.

“Tady máte každý pivo na účet podniku”, pokládá jeho kolega tři půllitry na stůl.

Ségra ale už nechce pivo, tak to jedno odnáší a my opět diktujeme objednávku. Krátíme jí o jedno menu. Je už devět hodin a pomalu nás přechází chuť i hlad. Co by to ale bylo za Štědrý večer bez večeře? Ostravákům, co přišli po nás, už akorát přinesli desert.

Za dalších 10 minut je Polák zpátky:

“Moc se omlouvám, ale my už většinu toho Vánočního menu vyprodali, takže vám nemůžeme přinést objednávku. Ale zbyla nám tam ještě smažená ryba a salát, klobása s kaší a zelňačka.”

Ostraváci už vybuchují smíchy, zatímco my potřetí měníme objednávku. Je 21:15. Pak už dlouho nečekáme (jak dlouho může trvat nandat hotovku na talíř?) a jídlo se nese. Polévka zelňačka. Chuťově průměrná, ale to už je vlastně jedno. K hlavnímu jídlu nese Polák jako přílohu jablečný kompot (k bramborovému salátu?).

“A co je tohle”, ptá se Maxim a ukazuje přitom na kompot.

“To je pomazánka na rybu”, suše odvětí Polák a mizí v dáli.

To je konec!

‚Spread for the fish‘ (pomazánka na rybu) se nakonec ukazuje být nejchutnějším jídlem, které nám ten večer přistálo na stole. Ale jsem docela ráda, že jsem ten kompot jedla jen tak lžičkou, ne s tou smaženou rybou. 🙂

zelňačka

zelňačka

klobása s kaší

klobása s kaší

smažená ryba a bramborový salát

smažená ryba a bramborový salát

Spread for the fish - aka jablečný kompot

Spread for the fish – aka jablečný kompot

Blíží se desátá večer. Za 30 minut začíná varhanní koncert v kostele na Broadway a 11th Street, na který se chceme podívat. Bude to naše ‚poprvé na Vánoce v kostele‘. Chceme platit.

“Moc se omlouvám, ale spadl nám software v počítači, musíte počkat než ho zrestartujem, abyste mohli zaplatit”, přichází Polák s další omluvou a bere si naší kreditní kartu s tím, že to zkusí. O 15 minut později počítač stále není zprovozněn. Ostraváci vedle nás (kteří dojedli před hodinou) už by si také moc přáli zaplatit a jít. Je to až k pousmání, že v dnešní době nejde zaplatit v restauraci, když nefunguje počítač. Stará dobrá tužka, papír a hotovost by nám teď všem udělaly službu.

Myslí si to i Polák, když přichází po deseti minutách opět k našemu stolu s vítězným úsměvem.

“Nepamatuji si, co jste měli, můžete mi to nadiktovat?”

Já: “dvě polévky, klobásu, rybu a tři piva”

“Tak to je dvakrát menu za $45 a k tomu piva. $108” počítá Polák

“Dezert jsme ale nikdy nedostali”, připomínám.

“No tak dejme tomu, že odečteme třeba 8 dolarů za každý. To dělá 92.

“A co bude s tou slevou za nekonečné čekání a neprofesionální přístup?” dožaduji se vysvětlení.

“Ta nebude, to mi manažerka zakázala. Ten počítač nám ale stejně dneska fungovat nebude, tak já jsem si tady opsal vaše informace z kreditní karty, vy můžete jít a já to tam naťukám a zaplatím zítra, až to zprovozníme.

“Cože jste si napsal do toho bločku?” Ohradí se Maxim. “Zavolejte mi manažerku”, trhá příslušné informace z bločku a dává si je do kapsy.

Paní manažerka (nepředstavila se, ale mluvila česky): “A proč nám nechcete nechat vaše informace o kartě, abychom to mohli zaplatit zítra?”

V tuto chvíli volám Ubera, koncert právě začal. Pomalu nám všem ( i Ostravákům od vedle) jde pára z uší a nestačíme se divit.

Maxim: “Nemyslíte si, doufám, že člověku, který je schopen ztratit objednávku a hodinu si toho nevšimnout, svěřím detailní informace o svojí kreditce napsané v bločku? Bez potvrzení o platbě a jistoty, že ten papír neskončí v koši nebo někde na stole volně k užitku kolemjdoucím.”

Manažerka: “No to si ale musíte dávat pozor, jestli vám kartu někdo nezneužívá a pravidelně si to kontrolovat”

Hledám skryté kamery. Volá Uber, že je na místě.

Maxim: “Tady je moje vizitka, budeme tu ještě týden, tak mi zavolejte a já sem zajdu zaplatit, až vám bude fungovat počítač”. Myslí to vážně, nemáme rádi resty.

Odcházíme bez placení. Ostraváci se inspirují. Manažerka už nikdy nezavolala. Amen.

Restauraci Bohemian Spirit přeji do roku 2017 nového číšníka, novou manažerku, více pokory a kuchař by se taky mohl víc snažit. Původně jsem jim chtěla napsat reakci na Yelp, ale tři A4 formáty se zdály jako optimálnější pro popsání našeho svátečního zážitku.

P.S. Pořídila jsem jen pár nekvalitních fotek na iphone. Kdybych tušila, co nás čeká, udělám celý fotoreport. Tak prosím omluvte vizuální kvalitu článku:). Vaše L.