Do Kyota jsme byli pozvaní na tradiční Japonskou svatbu. To byla vlastně originální záminka pro celý náš japonský výlet. Pod pojmem tradiční myslím takzvaný shinto obřad – shinto není úplně buddhismus jako víra, ale spíš jeho spirituální inspirace oslavující tradiční japonské zvyklosti.

svatba!

Pro pozorování tradic a historie je Kyoto ideální. Nemá žádné mrakodrapy ani přemodernizovaná obchodní centra. Zato chrámů a ryokanů (tradiční japonské ubytování) má požehnaně. Právě tady máte také ideální šanci spatřit v ulicích Gionu opravdovou gejšu. Některé scény ze slavného filmu Memoirs of a Geisha se natáčely právě v tomto jeden a půl – milionovém městě.

Ubytováváme se v ryokanu na celých 5 nocí (původně byl plán zůstat 4, ale nějak jsme to popletli s bookováním hotelu v další destinaci. Nakonec jsme byli nesmírně vděční za každou vteřinu navíc v Kyotu a v našem krásném ryokanku.

náš Ryokan v Kyotu

Ryokan

ložnice v ryokanu

Ryokan

zahrádka našeho ryokanu

ryokan

Tady to je opravdová sonda do japonské kultury i kuchyně. Akorát začíná sezóna sakur. Růžovo-bílé květy obsypou celé Japonsko přibližně na dva týdny. Pro místní i turisty je to jako jeden dlouhý svátek. U chrámů a sakurových zahrad se objevují stánky s tradičními pochutinami, jako jsou olihně na špejli, mochi na milion způsobů, matcha zmrzlina, rýžové koláčky, slané palačinky okonomiyaki, takoyaki (plněné rýžové kuličky na špejli), imagawayaki (palačinkový sendvič plněný sladkou pastou z červených fazolí) nebo třeba grilované hovězí z Kobe.

cesta k chrámu Fushimi Inari lemovaná stánky s jídlem

stánky po cestě do Fushimi Inari

rýžový koláček, obalený v mase, namočený do omáčky a posypaný sýrem

Stánky slouží nejen turistům, ale i místním pro tradiční festival Hanami. Je to festival piknikování pod rozkvetlými sakurami. V parcích si rozloží velké plachty, na které se usadí desítky lidí, hrají živou hudbu, zpívají, hodují a popíjejí až dokud je nevyžene tma. Neexistuje, že by po takové akci někde zůstaly odpadky. Japonci po sobě až urputně uklízí, což je při jejich populaci stěžejní. Bez této uvědomělosti a pořádnosti by se utopili v odpadcích. Obzvlášť, když vám každou sušenku zabalí do třech různých obalů. Prezentace tu znamená vše a právě na způsobu balení produktů, oblékání a čistotě okolí je to vidět nejvíce.

precizní balení sladkostí

Hanami

sakura

když je hezky, posedávájí lidé v Kyotu na břehu řeky. Nechávají si mezi sebou pravidelné rozestupy, aby se navzájem nerušili.

policista řídí dopravu

Kyoto

Kyoto

Prezentace jídla je úplně jiná kapitola. Umělohmotné modely sushi, nudlí, ryb, zmrzlin a dalšího jídla mi v japonských restauracích všude po světě přišly směšné, dokud jsem tady v Japonsku nepocítila jejich největší výhodu. V mnoha restauracích nemluví anglicky, nemají anglické menu a proces objednávání večeře se nakonec omezí na “rukama nohama vybrat z plastové nabídky ve výloze”. Máte-li na nějakou potravinu alergii, vybavte se dopředu lístečkem s informací o alergii napsané v japonštině, bude se hodit! Všeobecně také platí, že má-li restaurace “plastové menu” , je pro běžného turistu cenově dostupná.

Ramen v Kyotu – chutě se liší podle měst, prefektur, čtvrtí a samozřejmě i rodinné receptury

rýžové koláčky – konečně vím, na co používat ty emoji ikony :))

Pro Čecha jsou tu ceny o něco vyšší než doma, pro Američana naopak o dost nižší. Velký rozdíl při placení také udělá nepsaný zákaz dýšek. Žádný číšník nebo restauratér by od vás nepřijal dýško a vše vám vždy vyskládá do posledního jenu. Byla by pro něj urážka, kdybyste mu cpali víc, než na kolik ohodnotil svůj produkt. Placení z ruky do ruky se v mnoha restauracích dokonce vyhýbají systémem automatů. Jídlo si zkrátka objednáte a zaplatíte v automatu u vchodu a obsluze už jen předložíte lístek.

ramen – opět z Kyota, tentokrát ale s mletým masem a syrovým vejcem

některé objednávky jídla jsou tak trochu sázkou v loterii

Opravdové království pro gurmány se ale skrývá na Nishiki Marketu. Rozvětvená ulice o délce asi 400 metrů je ukryta v podloubí hned vedle hlavní nákupní třídy u Kawaramachi station. Je to místo, kam pro své ingredience chodí místní kuchaři a turisti si můžou vykroutit hlavy a objektivy foťáků. Vyplatí se jít sem na lačno a ochutnat úplně všechno. I když máte hluboko do kapsy, docela se tu najíte, protože hodně ochutnávek je zdarma. U jednoho stánku rozdávají čaj, co chutná jako popcorn, u každého druhého mají nakládanou zeleninu, sezamová semínka s řasou nori, sušené rybičky, sušené ovoce, krekry, grilovanou chobotnici, palačinky…

Nishiki market

Nishiki market – čaj, co chutná jako popcorn

pečené kaštany

Nishiki market – obchod s hedvábnými kimony a yukaty (letními kimony z bavlny)

sušené mini rybičky – míchané s různým kořením, jeden druh obsahuje malé zelené kuličky, které znecitlivují jazyk

malé chobotničky na špejli – často ještě plněné křepelčím vejcem

Nishiki market

rýžový knedlíček na špejli plněný křepelčími vejci

matcha želé

krabi

street food stánek v Nishiki marketu

ochutnávky

Nemůžu říct, co pro mě bylo víc ohromující, který chrám se mi líbil víc a který zážitek na mě nechal větší dojem. Zkrátka mi spadla čelist hned po příletu do Japonska a od té doby jsem nevyšla z údivu. Jedním z opravdu hodně silných momentů pro mě ale byla návštěva komplexu chrámů Fushimi Inari-taisha. Měla jsem na něj spadeno už od prvního shlédnutí Memoirs of a Geisha. Hlavní stavba z 15 století je pohodlně dostupná pro všechny, další stavby pak pokračují nahoru do kopce. Jsou tu konstrukce pocházející už z roku 711. Cestu na vrchol kopce nad Fushimi Inari lemují sytě oranžové dřevěné brány (torii). Ve skutečnosti tyto brány ohraničují celé čtyři kilometry cesty a trvá přes dvě hodiny, než se dostanete až na vrchol. V turistické sezóně bohužel ještě déle, protože jdete doslova krokem v davu. Realita je tedy docela jiná než má představa na základě scény s modlící se Satzu ve slavném filmu. Zklamaná jsem ale nebyla. Atmosféra Fushimi Inari-taisha odolá jakémukoli náporu Číňanů. Alespoň v to doufám.

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari

psaní motliteb ve Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari – splněný sen

Fushimi Inari – stejně jako malá Satzu jsem si tu zazvonila, aby se mi přání (motlitba) vyplnila

brány Fushimi Inari vedou lesem

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Fushimi Inari

lišky symbolizují božskou sílu

Fushimi Inari

Fushimi Inari

Za pravými gejšami se vydáváme do historického centra Kyota – čtvrtí Higashiyama a Gion. Tyto dvě čtvrti na sebe navazují a jsou tak trochu skanzenem toho, jak to tu vypadalo před válkou. Dřevěné nízké budovy, ryokany, malé kavárničky a čajovny, úzké uličky, lucerny, obchody s kimony. Všemu dominuje obrovská Yasaka Pagoda na vrcholu kopce. Kousek od ní najdete jeden z nejpopulárnějších chrámů Kyota – Yasaka Shrine s přilehlým Maruyama parkem, oblíbeným místem pro hanami festival.

Kyoto s partou kamarádů

Kyoto

historické Kyoto -Higashiyama

Yasaka Pagoda

Higashiyama

Yasaka Pagoda

Higashiyama – pán připravuje japonské sladkosti

Kyoto

rozkvetlé stromy u památníku Ryozen Kannon

zenová zahrada jedné z kaváren v historickém centru Kyota

Kyoto – jednou z vyhledávaných brigád pro mladé Japonce je být nosičem dročky na dvou kolech poháněné čistě jen lidskou silou. Vydělají si prý hodně peněz a udržují se tak v kondici

Arabica cafe Higashiyama – jedna z proslulých kaváren v Kyotu

Kyoto

Kyoto

Kyoto

jedna z největších a nejuctívanějších sakur v Kyotu

Kiyomizudera Temple, nebo také Vodní Chrám, je teď sice částečně v rekonstrukci, ale i tak nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů a Kyoto.

Kiyomizudera Temple

Kiyomizudera Temple

Kiyomizudera Temple

Kiyomizudera Temple

Kiyomizudera Temple

Kiyomizudera Temple

Podařilo se nám na rozhraní čtvrtí Higashiyama a Gion potkat gejši! V celém Japonsku, a obzvlášť v Kyotu, potkáte na ulici hodně žen převlečených za gejši. Jsou to ale většinou turistky. Hlavní rozdíl mezi pravou gejšou a imitací je na první pohled makeup a úprava vlasů. Pravá gejša má bílý makeup na obličeji, který přechází až na zadní stranu krku a záda. Z kimona na zádech jí pak vykukuje speciální tvar trojzubce vytvořený bílou barvou. Jejich účesy jsou o dost obtížnější, zdobnější a trvanlivější (vlasy jsou navoskované). Pravá gejša zpravidla nepózuje turistům na fotku a proto je těžké ji „ulovit“. Je to umělkyně, která slouží pro zábavu a potěšení (není to ale prostitutka, jak si často lidé myslí). V Kyotu se pořádají speciální gejša-vystoupení a operují tam čajovny, kde jsou gejši rezidentkami. Být svědkem vystoupení gejši v takové čajovně ale stojí kolem dvou tisíc dolarů na osobu a navíc musíte být speciálně pozvaní. Takže pro klasického turistu je to prakticky nemožný zážitek.

gejša v ulicích Kyota

gejša – sice byl zákaz focení, ale jednu rychlou jsem ulovila

gejša se svým danna (sponzorem) a photobombing od kamaráda:)

gejši

gejši

gejša

K válečnému památníku Ryozen Kannon s dominantní 24 metrů vysokou sochou Buddhy jsme dorazili těsně před zavíračkou. Pustili nás dovnitř zadarmo, ať si prý uděláme aspoň fotku. Nakonec nás nechali zenovat u sochy celých 30 minut. Jen my dva a naši tři kamarádi. Bylo to ta nejmagičtější půlhodinka z celého Kyota.

Ryozen Kannon

Ryozen Kannon

Ryozen Kannon

No, váhala bych mezi tím a svatebním obřadem. Sice jsem při něm nerozuměla ani slovo a ani jsem nemohla nic vyfotit uvnitř chrámu, ale to co se odehrávalo vevnitř předčilo mé nejdivočejší představy. Tříčlenná kapela hrála na tradiční japonské dechové hudební nástroje a buddhistický (nebo spíš shinto) kněz kázal. Při každé pomlce si dali ženich s nevěstou lok rýžového vína saké a to se opakovalo asi pětkrát. Přípitek se saké pak provedli rodiče obou stran a nakonec i mi svatebčané. To vše za častého vstávání a uklánění. Nechci to nijak zlehčovat, právě naopak. Byl to pro mě tak silný zážitek, že mi to teď, s odstupem času, přijde jako sen. Na moment jsem si přála být Japonka a nosit kimono.

svatba

svatba

nevěsta po svatbě nastupuje do speciálného „svatebního taxi“

v japonském taxi si potrpí na krajkové potahy a (opět) absolutní čistotu

Ve čtvrti Arashiyama najdete hvězdu instagramu – bambusový les. Na fotkách vypadá skvěle, pokud si ovšem počkáte na správný okamžik, kdy zrovna neprochází dav čínských turistů. Je to trochu boj, na který jsme neměli trpělivost. Nešikovně jsme si ale vybrali na návštěvu víkend a navíc byla „cherry blossom season“. Tak snad je to v týdnu a mimo sezónu lepší.

bambusový les v Kyotu

bambusový les v Kyotu

bambusový les v Kyotu

Myslím, že bych mohla strávit v Kyotu další dva týdny a každý den objevovat nebo ochutnávat něco jiného, ale je potřeba se posunout dál a nechat si něco na příště. Další stanice: OSAKA

Čtěte dál:

OSAKA +NARA

TOKYO

Nebo se vraťte k ůvodnímu článku