Národní park Sequoia v Jižní části pohoří Sierra Nevada se stal jedním z mých top tří oblíbených míst v Kalifornii, a to i přesto, že jsem ho navštívila teprve nedávno. Konkrétně v listopadu loňského roku (2017), takže jde o takový vzpomínkový post. Sekvoje mnohokrát předčily má očekávání. A to jsem si myslela, že mé oblíbené Yosemity už nic nepřeválcuje.

Zatímco Yosemity jsou samá skála, Sekvoje mají obrovský benefit v lesích. Ale záleží na preferencích. Já miluju vůni lesa a než šplhat po žule, radši budu bloudit lesem, lepit si na ruce smůlu a objímat stromy. I když tyhle stromy neobejmete, ani kdybyste se přetrhli. Obří sekvoje měří v obvodu klidně i 30 metrů.

Výhled do údolí

sekvoje zůstávají mohutné až do úplného vrcholu

listopad v sekvojích

To se přece ví. Vybaveni vědomostmi, které má o sekvojích snad každý Kaliforňan (jako že to jsou největší organismy na světě a že existuje nějaký Generál Sherman, který je ten vůbec největší) jsme zakotvili v městěčku Three Rivers u jižního vstupu do parku. Je tu hodně motelů i hezčích hotýlků, takže o ubytování není nouze ani na Thanksgiving víkend, kdy má celá Amerika volno. Sekvoje nikde žádné, i přesto, že jsme od vstupu do parku sotva míli. Musíme vyjet klikatou silnicí až na samý vrcholek kopce a pak pomalu začít klesat do lesů, než se před námi objeví první obři. Spadla mi čelist. Žádný článek nebo fotka vás nepřipraví na ten okamžik, kdy poprvé zahlédnete tu masu. Kmen sekvoje je velký klidně jako dopravní letadlo a neztenčuje se. Zůstává široký až do úplné špičky stromu.

jak z reklamy:) Průjezd skrz Log Tunnel

procházka k Shermanovi

vyhořelá brána do kmene stromu

detail ohořelé kůry sekvoje

asi 2300 let starý strom spadl v roce 1959 za jasného dne, bezvětří a naprosto bez varování

asi 2300 let starý strom spadl v roce 1959 za jasného dne, bezvětří a naprosto bez varování

Nejlepší je zastavit hned v takzvaném Giant Forest, tedy v Lese Obrů. Celodenní procházka od musea až ke Generálovi Shermanovi je balsám pro duši i tělo. Lepší, než tam dojet autem, což sice jde, ale připravíte se o tu cestu přírodou bez lidí a mezi dalšími obřími sekvoji. Na tu velikost si nikdy nezvyknete a budete chtít prozkoumívat každý kmen. Většinou dutý. Tyhle stromy vydrží ledacos. Za 3 tisíce let svého života prožily už miliony bouřek, sněhových vánic, útoků škůdců a plísní, období sucha, sloužily jako přístřešky pro indiány, potrava pro lesní zvěř a stále stojí. Stály tu už v dobách rozkvětu civilizace, stály tu dříve než pyramidy v Gize… Nějaký ten oheň je tedy nerozhází. Požáry jsou v oblasti Sierra Nevada, a tedy i v Yosemitech a Sekvojích, běžnou součástí tamějšího ekosystému. Vzniklý popel slouží jako hnojivo pro nové rostliny a zároveň se stromu uleví od nadbytečné kůry. Většina obřích sekvojů má vypálenou bránu v přízemní části kmene, kam by se vešel i celý fotbalový tým. Jejich jádro je ale tak pevné, že ani požár, ani díra v kmeni s ním nehne. 

upside down

kůra sekvoje vypadá jako srst

„srst“ sekvoje

šišky o velikosti mého předloktí ve skutečnosti nejsou z obřích sekvojů, ale z vysokých borovic – takzvaných SUGARPINES. Sekvoje mají šišky miniaturní

Existuje teda něco, co tenhle kolos položí? Tajemství je v kořenech stromu. Na to, jaké mohutnosti a výšky se dorůstají, maji sekvoje celkem krátké kořeny. Stabilitu si udržují tím, že proplétají své kořeny s ostatními sekvoji v blízkosti, jakoby se drželi za ručičky:). Neustále mezi sebou komunikují a když příjde čas, nejslabší strom předá zbytek své energie (živin) těm ostatním a spadne. Do poslední chvíle to není poznat a často takový pád příjde bez varování. Při procházce lesem proto musíte být neustále ve střehu. Podle očitých svědků je to taková rána, jako když nákladní vlak narazí v plné rychlosti do zdi. To nechcete. Ale nebojte, na nikoho ještě sekvoj nespadl. To máte spíš větší šanci, že potkáte medvěda. Je jich tu totiž vůbec nejvíc v Kalifornii. Tak kdo jede?

Krásný leden všem! Vaše Lenka